Šlo to ztuha, než si člověk na rhino zvykl. Vzhledem k tomu že jsem mnohokrát vracel a začínal znova také nelze podat přesný postup. Hlavní myšlenka je samozřejmě vnoření válců a rotačních těles do sebe a zaoblení jejich hran. Takto je vytvořená celá rukojeťa vršek. Nejsložitější byla špička, která původně měl být řezaná ze dvou rotačních těles. To se však podařilo jen u spodní části špičky. Ta vrchní je výsledkem podzřelého plátu vzniknuvšího z ještě podzřelejších křivek, ale nakonec to dopadlo vcelku dobře. Kulička na špičce je maličko deformovanej elipsoid. Úchytka na vršku je pouze spojením několika nepříliš složitých ploch, nejsložitější byla opět špička úchytky. Následovalo doplnění o podklad a stěny nějaké to světlo. To bylo to nejmenší.
